Vzájemné odcizení člověka člověku – v hlavní roli dopamin

Dopamin je hormon, který nám přivádí uspokojení, pocit štěstí a radosti. Pomáhá nám překonat různé překážky a nabádá nás, abychom se učili stále něco nového. Pokud máme nízkou hladinu dopaminu, celkově nám to ku prospěchu zdraví moc nepomáhá. Vysoká hladina je ale spojená s návykovým chováním: závislost na alkoholu, cigaretách, ale také na internetu a digitálním světě.

Digitální svět je velice rozmanité prostředí, algoritmy jsou tak propracované, že přesně vědí, v jaký okamžik mají přijít s nabídkou na služby, zboží či přidání nových přátel. Pokud nahrajeme na svůj instagramový profil novou fotku a získáváme ocenění v podobě lajků a komentářů, tak přesně v tenhle okamžik se nám zvyšuje hladina dopaminu. Pokud srovnáme jiné drogy a moderní digitální aplikace, největší rozdíl je ve schopnosti aplikací přizpůsobovat se přáním odběratele.

Lidé neví, co jim přináší uspokojení, a tak hledají rychlé náplasti v podobě lajků.

Většina z nás má skrytou touhu svých přání či koníčků. Chceme se více věnovat sportu, tanci, zpívání, modelování, malování, jakýkoliv koníček vás zrovna napadne. Uvědomit si, co nás v životě baví a naplňuje, je krokem číslo jedna. Pak bychom se měli věnovat více těmto činnostem a nehledat uspokojení na Facebooku. Dopamin se tvoří i jinými, zdravějšími způsoby. Setkání s přáteli, procházka v přírodě. Každý člověk chce žít v klidu a v pohodě, ale sbírání srdíček je aktuálně tou největší pastí.

Velký problém je v tom, že se lidé nabaží dopaminu na sociálních sítích a pak už ho málokdy hledají v jiných činnostech. Raději sedí doma v koutě na gauči s telefonem v ruce, než aby vyšli na procházku do přírody. Nárůst totiž není tak rychlý, a to je rozhodujícím faktorem. Internet a jeho užívání je nával extrémně svižných změn a reakcí a my máme nutkání je čím dál více vyhledávat. Problémem nejsou sociální sítě, ale lidé, kteří s nimi neumí pracovat. Kolektivní degenerování našich mozků je závislé na kolektivním doplňování dopaminu.

Minimalizování moderních technologií

Víte, když chcete ve svém životě něco změnit, v žádném případě to není o tom, že to za vás někdo udělá. V téhle situaci nečekejte pomoc od nikoho. Jde o vás a vaši chuť projít změnou. Tak jako když se bráníme jiné závislosti, můžeme snižovat „internetové dávky“. Stačí si třeba říct, že denně strávíte na sociálních sítích o hodinu méně, o víkendu třeba žádný čas nebo si nastavíte detox na týden.

Rodiče dětí, kteří mají v ruce neustále telefon, si následně stěžují na své vlastní potomky, kteří vyžadují digitální technologie k používání. Neumějí si hrát bez nich. Je třeba si dávat pozor také na to, aby vás děti s telefonem v ruce neviděly příliš často. Pokud budeme neustále telefonovat, sedět u počítače či s telefonem v ruce, jak chceme přesvědčit naše děti, které nás denně sledují, že to je špatné? Dítě si v sobě nese zakódovanou informaci – tohle je to správné.

Smyslem digitálního minimalismu je, aby se člověk nestal otrokem technologií. Aby se nedostal do fáze, ve které má nastavený vztah s rodiči a blízkými na základě propojení mobilním telefonem. Dnes je komunikace skrze aplikace častější než osobní kontakt. Závislost na internetu je totiž stejná, jako jakákoliv jiná, jen lidé si to neumí přiznat, nebo to především pochopit.

Lidé trpí větším pocitem nespokojenosti. Jak to nahrazují? Čokoláda, sladkosti, slazené nápoje a virtuální svět. Nebuďte otrokem těch malinkých krabiček, které nás stojí tisíce korun a jděte se raději podívat na západ slunce, ten v nás totiž umí vyvolat neuvěřitelné pocity.

Autorka: Světlana Kratochvílová
Viac o autorke: Simple Mind aneb nekomplikuj si život