Svět, který známe všichni, ten reálný, nějak funguje, jsme na něj zvyklí a často se určitě setkáváme s kritikou, urážkami, zlostí a nenávistí. Ta kolem nás byla, je a bohužel bude. Čím více stárneme a svět se mění, tím více zlosti můžeme potkat. Doba se mění a s ní narůstá jak dobrého, tak i toho zlého. Lidé jsou jiní, chování se změnilo a určitá slušnost nebo starání se sami o sebe či pokora, je aktuálně výjimečností. Když se ale podíváme do on-line prostoru, zdá se, že vlna negativity je mnohonásobně větší než v reálném světě. Čím je to způsobené? Jaké faktory hrají největší roli? Můžeme to dát za vinu anonymitě, která funguje jako virtuální nabitá pistole a může ji držet v rukou kdokoliv z nás?
Položení a zodpovězení zásadních otázek nám může pomoci se vyznat v tom, co nás obklopuje. Mnohem důležitější je práce se samotným jádrem problému. Víte, virtuální svět je lákavé prostředí pro hejty a urážky. Zmínila jsem anonymitu, a právě ta je tou největší zbraní, kterou může v ruce držet každý z nás, dělá lidi silnější a mocnější. Je totiž velice jednoduché umístit urážející komentář k příspěvku pod skrytou identitou než pod svým vlastním jménem. Ale ne vždy. Je to sice častější jev, ale i pod vlastním profilem dokážou lidé urážet a komentovat tam, kde se jim zlíbí a kde mohou projevit svou zlost.
Myslíte si, že je zásadní rozdíl mezi šikanou on-line a reálnou? V průběhu a v zisku ano, ale původ je stejný. Lidé, kteří se pouští do ničení životu druhých či do urážek a hádek, mají často základ ve svém vlastním životě. Jsou nespokojení a vyhovuje jim, když s sebou stáhnou další, i kdyby z virtuálního světa. Kde jinde si tedy vybít zlost než na internetu?
Emoce. Koho si pustíte do emocí? Položte si jednoduchou otázku: jak vás může urazit či se dotknout naprosto cizí člověk? Do emocí bychom si měli pouštět lidi, na kterých nám záleží, kteří pro nás mají význam a vůbec bychom tam neměli mít neznámé osoby. O jejich názor nám přeci nejde, jde nám o to, co si myslí ti, jejichž názor chceme slyšet. Lehce se to řekne, hůře se to aplikuje. Velice často nám do emocí vstoupí právě jedinci schovávající se pod svým profilem a urážející naše já. Pokud se jedná o konstruktivní kritiku, může nám to být i ku prospěchu. Získat jiný názor, podívat se na věc z druhého, třetího či čtvrtého pohledu, brát věci s odstupem, a tak jak přicházejí. Jestliže je ale komentář postavený naprosto neadekvátně stylem „Jsi tlustá.“ „Máš hnusný vlasy.“ a jiné podobné výrazy, co si z něj máte odnést? Pravdou je, že tyto komentáře bolí nejvíce, a to proto, že útočí na náš zevnějšek, na který jsme citliví, zvlášť, když víme, že jsme za období covidu nějaké to kilo přibrali. Ale proč se tím trápit, stresovat a měnit ihned životosprávu, jen kvůli tomu, abychom udělali někoho cizího, pro nás nevýznamného, šťastným? Položte si tuto otázku nahlas, zamyslete se nad ní. Je to absurdní. Šťastní bychom měli být my, naši blízcí a měli bychom dělat věci, které baví nás samotné a jsou pro nás důležité. Což znamená, nepřizpůsobovat se někomu, jehož jméno ani neznáme.
Je těžké se od kritiky oprostit. Jsou lidé, kteří s ní umí pracovat bez emocí. Kdykoliv totiž přijde podobná situace, dokážou ji vyhodnotit, zpracovat a podívat se na ni s nadhledem. Prostě jdou dál. Pak jsou ale tací, kteří mají nižší sebevědomí a kritiku si berou velice k srdci. Zkuste se řídit tím, že konstruktivní kritiku vám dají pouze lidé, kterým na vás záleží. A ta kritika má smysl. Řekne vám, jak dělat věci jinak, lépe, srozumitelněji a rozhodně vás nebude urážet a ponižovat.
Důležitá věc, na kterou spousta z nás zapomíná: dělejte si věci tak jak chcete vy, máte právo na chyby. Existuje spousta názorů, které tvrdí, že chyby nejsou dobré. Naopak. Chyby jsou lepší než nicnedělání. Já osobně budu raději zkoušet nové věci, i kdyby to bylo každý týden něco jiného než stagnovat, nedělat nic a nadávat na svůj nudný život, který postrádá smysl. Raději budu chybovat a posouvat se vpřed, než stát na místě, a přitom poslouchat a brát si k srdci názory pro mě nevýznamných a neznámých lidí, hejtujících na internetu.
Je to váš život a vy máte právo s ním naložit, jak uznáte za vhodné. Pokud vás někdo bude kritizovat nebo urážet, zkuste si to nebrat osobně, zkuste si takové lidi nepouštět do emocí a prostě žít, tak jak chcete vy. A víte, jak poznáte lidi, kterým na vás záleží? Jsou s vámi, když je vám nejhůř, když se vám nedaří a potřebujete jejich oporu. Pokud takové kolem sebe máte, jsou to ti správní lidé, které potřebujete a jejich názor je důležitý. Jestliže ale jsou tací, kteří s vámi jsou jen v momentech vašeho úspěchu, pryč s nimi. Nejsou to ti správní, kteří by měli stát za to, aby se přihřívali na vašem štěstí v době, kdy se vám daří.
Pracujte tedy na tom, aby pro vás byl důležitý a podstatný názor těch, které máte rádi, a naopak jste se dokázali povznést nad urážkami těch, které ani neznáte.
Nejdůležitější je váš názor, váš život a to, jakým způsobem ho vy chcete žít. To je třeba postavit na první místo piedestalu. Nežijte život podle někoho jiného, žijte život podle sebe.
Autorka: Světlana Kratochvílová
Viac o autorke: Simple Mind aneb nekomplikuj si život
Jazyková korektúra: Hana Barnincová