Spánek není jen odpočinek (III.)

Tentokrát o souvislostech spánku a imunity. Všechno záleží na dohodě; a jak se dohodnou tyhle dva jevy? Napadlo vás někdy, že i vaše buňky se musí mezi sebou dohadovat? Víte, že jedna vaše malá imunitní buňka má také GABA receptor, tedy receptor pro Lexaurin, Diazepam nebo Neurol?

Buňka je řecky kythos, my jsme si to K změkčili na C a tak nauka o buňkách je cytologie. Každá buňka má pojmenování podle své charakteristiky a druhou část ujišťující nás, že buňka Hepatocyt je buňka náležející k játrům (hepar), enterocyt je buňka výstelky střeva, erytrocyt je krvinka červená, zatímco leukocyt krvinka bílá a fagocyt krvinka požírající nepřátele. Buňky se dohadují mezi sebou tak, že vysílají molekuly, chemické posly s informací a tyhle informující molekuly se nazývají cytokiny. Ty nařizují, co se má stát. Chyba může nastat, když doputují, kam nemají a tam způsobují děje, které se tam stát neměly a nejsou v pořádku.

Cytokiny vyslané buňkami imunitního systému se nazývají interleukiny. Ty mají v popisu práce regulaci zánětu, což je univerzální proces, jímž se organismus vyrovnává s nepřáteli nebo nežádoucími okolnostmi. V celé velké rodině těchto chemických poslů máme jak interleukiny, které umí zánět vyvolat, tak ty, které ho umí udržovat a také takové, které ho tlumí. Když náš organismus napadnou choroboplodné zárodky (patogeny), nastupují složky první linie imunity, především makrofágy a NK-buňky, které dělají vše, aby je zlikvidovaly. Když to nezvládnou, nastupuje druhá linie, což jsou útočící T-lymfocyty a protilátky vyrábějící B-lymfocyty.

Prozánětlivé interleukiny umí zařídit plno chytrých dějů, například zvednou tělesnou teplotu a ta hubí bakterie. Nebo zařídí takzvané „nemocné chování“ (illness behavior) spojené s únavou a malátností, aby se organismus zbytečně nevyčerpával a jeho součástí je i prodloužený spánek, během kterého se mnoho imunitních složek zotavuje a také narůstá. Lidé i zvířata se mnohem lépe poperou s infekcí, když se dostatečně dobře vyspí.

Už více než dvě století víme, že naprosté odebrání spánku může zabít; pokusné krysy v těchto podmínkách hynuly do dvou až tří týdnů. Nedostatek spánku jednoznačně škodí, rozsáhlé studie z poslední doby zahrnující miliony mužů i žen prokazují, že méně spánku než sedm hodin ve srovnání se spánkem osmihodinovým a delším významně zkracuje délku života. Nedostatek spánku je vnímán organismem jako stres a ten aktivuje prozánětlivé složky imunity. Ty se pak podílejí na takových problémech, jakými jsou obezita, cukrovka 2. typu (to je dnes všechno hodnoceno jako zánět), nedostatečné výsledky očkování a špatná paměť imunitních složek, která se podobně jako paměť psychologická nejvíce stabilizuje v nejhlubších spánkových stadiích. Ta je totiž velmi významná při opakovaném setkání s patogeny.

V běžném životě máme dvě zásadní spánkové poruchy: prodlouženou dobu usínání a probouzení po půlnoci. A když je smůla, tak se zkombinují. S věkem spánku ubývá a je více roztrhaný, tím spíš bychom měli dbát na jeho dostatečné množství. Poruchy usínání jsou z 90 % způsobeny našimi zlozvyky, přehnanou aktivitou večer, první krátkou ale z hlediska dalšího vývoje neblahou epizodou spánku před televizorem, světelným smogem a představou, že musíme usnout, jak ulehneme. Denní stres se nakumuluje večer, začneme v hlavě převalovat starosti a pak se vztekáme nebo strašíme, což organismus nabudí a spánek nepřichází.

Probouzení po půlnoci může být známkou nějaké tělesné poruchy (srdce, cukrovka, ledviny), ale také jeden z projevů deprese, a proto je žádoucí návštěva lékaře, zejména když se začne rozsypávat celý rytmus spánku a bdění.

Autor: Radkin Honzák

Foto: Erik Ondrejička