Spánek není jen odpočinek (I.)

Sladký spánek je nejen to nejsladší na světě, ale také děj nesmírně důležitý pro naše psychosomatické zdraví. Prospíme zhruba třetinu života a z té třetiny něco kolem jedné pětiny – k stáru o něco méně – prosníme, takže osmdesátiletý člověk strávil ve snech asi pět let.

Spánek není pasivní děj, odehrává se tam plno významných procesů. Jsme nastaveni na to, že významné pochody v našem organismu probíhají v souladu se slunečním dnem a rytmy, v nichž se odehrávají, a proto se nazývají „cirkadiánní“, což znamená „okolo dne“ – a tím je míněn jeden oběh Země kolem vlastní osy. Dobře to můžeme pozorovat na tělesné teplotě, která je po probuzení nejmenší, kolem půl šesté večer vyšší o půl stupně, pak zase klesá a dno její křivky je kolem čtvrté ráno. 

Slunce nás řídí a s nástupem tmy začne mozková žláza šišinka (epifýza) vylučovat melatonin, populárně „hormon tmy a spánku“, který nejen pomáhá udržet spánek, ale působí také jako zametač kyslíkových radikálů (scavenger) vzniklých přes den jako produkt stresů.

V nejhlubším spánku se vytváří a upevňuje paměťová stopa, snový spánek reguluje plno důležitých vegetativních funkcí a když francouzský badatel Jouvet (teď je v kočičím očistci) „vygumoval“ kočkám sny, kočky přestaly dbát o čistotu, začaly být agresivní a chovaly se homosexuálně, což do té doby nedělaly.

V noci se ale odehrávají především důležité imunitní procesy a imunita je naše nejlepší obrana proti zevním nepřátelům, infekcím a také vnitřním rizikům nádorovému bujení.

V době epidemií je dobrý spánek jedním z nejúčinnějších preventivních opatření.

Nedostatečný spánek vede především k poklesu buněk první linie obrany, NK-buněk (Natural Killers), které rozeznávají a zabíjejí vše cizorodé. V boji s viry a dalšími choroboplodnými zárodky jsou velice významné, protože jsou účinné. Zatímco ostatní buňky imunitního systému se musí vyučit v kostní dřeni nebo v brzlíku, tyhle jsou sice bez maturity z matematiky, ale pracují spolehlivě. Podívejte, co jsem o nich napsal: „Já se učit nemusím.“ „Chodím a jen zabíjím.“ „Já jsem zlá jak vzteklá fenka.“ „Říkají mi buňka NK!“ Nicméně nespavost narušuje také ostatní imunitní složky.

Spát potřebujeme 7-9 hodin denně, předchozí normy, hovořící o dostatečném počtu kratšího času, neplatí. Stejně tak neplatí, že spánek musí být monofázický. Odpolední šlofík je tedy povolen, jen by neměl být delší než 40 minut. Od doby, kdy máme žárovku, jsme ve spánkové hygieně mnohé pokazili, což přesvědčivě prokazují situace u kmenů, kam teprve teď dorazila civilizace. Spánek se má odehrávat ve tmě a světelný smog, který máme kolem sebe, je velice špatné prostředí. Postel je jen na spaní nebo milování, na nic jiného se nemá používat. Před ulehnutím bychom měli mít alespoň půlhodinový interval, v němž naše oči nejsou drásány světlem typu LED, které udržuje bdělost. Usnout bychom měli do 20 minut po ulehnutí. Když se to nepovede, čím více se vztekáme nebo strašíme, tím později zabereme.

Autor: Radkin Honzák

foto: Peter Senko

Text neprešiel jazykovou korektúrou.