Koronavirová psychopatologie

Základní potřebou člověka, kterou neustále hledá, je bezpečí a jistota. V běžném životě to dá víc než dost práce, v situaci velkolepé katastrofy je to cíl zcela nesplnitelný. V běžném životě se s nejistotami špatně vyrovnává přibližně čtvrtina našich spoluobčanů, v situaci katastrof narůstá množství těch, kteří krizi nezvládají.

V akutní fázi krize přibývá úzkostných stavů, podle mé zkušenosti ale nijak významně nepřibylo typických panických poruch, což ukazuje na jejich převážně biologickou podmíněnost. Nucená izolace vedla ke zhoršení a relapsům (relaps = znovuobjevení akutních příznaků) u lidí do té doby dobře stabilizovaných trpících úzkostnými a depresivními poruchami. Následná možnost obnovy kontaktů s blízkými byla vysloveně příznivým momentem.

Stav koronavirové pandemie, který prožíváme již několikátý měsíc, nese – jako obdobné maléry – označení DREAD RISK (děsné riziko – ale ten anglický termín už žije) a vyznačuje se nečekaností, ztrátami na životech, enormními ekonomickými škodami, chyběním smysluplné obrany a tím, že se traduje ještě dlouhá léta po odeznění (španělská chřipka, zničení Twins v New Yorku, a j.).

Zatímco v akutní fázi je aktivována občanská solidarita, která pomáhá přejít řadu špatných situací, v chronické fázi krize spojené navíc s ekonomickými problémy a bilancováním všech ztrát, této solidarity ubývá, přibývá nejistot a nevíc „špatných jistot“, takže přibývá i psychopatologie. A to především depresí a somatizačních poruch, kdy negativní emoce jsou prožívány jako chorobné tělesné příznaky, především nejrůznější bolesti a poruchy funkce (srdce, trávící systém).

Čerstvá práce z Yale University (Erin J. Reed, et al.: Paranoia as a deficit in non-social belief updating. eLife, 2020; 9 DOI: 10.7554/eLife.56345) naznačuje, že kromě těchto symptomů, u stenických (= psychicky silných, vzdorujících a bojujících) osob může narůst paranoidita, tedy chorobná podezíravost až do stupně „všichni lidé jsou nepřátelé“. Čím víc nejistot zvenčí, tím silnější může být u postižených jedinců vnitřní přesvědčení o tom, že jim někdo chce uškodit. Spiklenecké teorie zde mají úrodnou půdu. Tuhle situaci si kromě denní praxe ověřili i v sociálně psychologických pokusech na lidech i na farmakologiky ovlivněných modelových stavech na zvířatech.

Účinnou součástí prevence všech psychických poruch je intenzivní a otevřená mezilidská komunikace, poctivé informace pro veřejnost a vyvracení nejrůznějších hoaxů šířených s různými motivy (některé lidi to prostě „baví“ a neuvědomují si, jaké škody mohou nadělat).

Autor: Radkin Honzák

Foto: Peter Senko