Znám spoustu lidí, kteří si prošli určitým typem bolesti nebo smutku a vyléčili se. Zároveň znám spoustu těch, kteří se „vyléčili“ tak, že upadli do závislostí. A já jsem z té skupiny osob, kterým pomohl bojový sport. Thai box – to je vášeň, lék a velký pomocník. Nejsem sama, protože ti, kteří se věnují boxu, si ve většině případů prošli těžkými časy.
Když se vrátím na začátek, byla jsem osoba velmi tichá, nemluvná a k tomu mi chyběla zdravá sebedůvěra. Představa, že někde promluvím na veřejnosti, pro mě byla nemožná. Ještě předtím, než jsem řekla svůj názor, se mi rozbušilo srdce, polilo mě horko, zároveň mi byla neuvěřitelná zima a čekala jsem na okamžik, kdy začnu mluvit nahlas a nedej bože, že mě poslouchalo více než pár jednotek lidí.
Toto je jen zlomek z toho, že jsem dříve mívala strach, neměla jsem dostatek sebedůvěry a mohu říci, že za to mohly okolnosti, které se v mém životě staly. Rozebírat do detailu, o co se jedná, nechám třeba na příště. Důležité, nejen pro mě, by mělo být zastavit se a uvědomit si, co mi pomohlo dostat se na cestu, která je odlišná, lepší.
Byla to spousta překážek, zkušeností, chyb, které jsem udělala, ale byl to také Thai Box. Sport, který mě naučil, jak sebevědomě držet tělo, ale jak se zároveň postavit před strach, který jsem dosud nosila v sobě.
Nezáleží až tak moc na tom, co se nám v životě přihodí, ale jakou hodnotu těmto událostem přikládáme. Jaký postoj zaujmeme vůči našim životním situacím. Všichni k tomu zkrátka přistupujeme odlišně. To, co je pro někoho absolutní problém, je pro druhého zdánlivá maličkost. Jaké situace v životě přijdou, nemůžeme zcela ovlivnit. Ale máme plně ve svých rukách postoj, který zaujmeme a také to, jak se budou události vyvíjet. I proto jsem se rozhodla, že je konec tomu, abych měla strach a obavy získané předchozími událostmi. A dnes se mohu podívat na to, kde jsem. Mluvím veřejně před lidmi. Když by mi tehdy někdo předpověděl budoucnost a toto by v ní bylo, ihned bych to zpochybnila jako nemožnou skutečnost. Čímž chci říci, že přísloví „nikdy neříkej nikdy“ je velice výstižné.
Thai box a bojové sporty mě naučily po těžkém tréninku plakat. Častokrát i dost. Odhodila jsem do koutu rukavice a řekla jsem si, že už nikdy víc. Proč že to vlastně dělám? Vždyť to bolí. Vždy jsem se ale vrátila na začátek a zároveň i na konec každého tréninku, každé rány, kterou jsem pocítila na kůži a k tomu, že vlastně sílím. Že každou tou bolestí sílím. Zvláštní, že? Ale je tomu tak. Člověk, který se postaví do nekomfortní zóny, sílí i přes bolest, kterou cítí. Častokrát jsem si při tréninku řekla, že jsem na dně. Seděla jsem na zemi, nemohla jsem vstát a cítila jsem, že nemám sílu, ale žádnou.
Všichni se děsíme toho, že padneme na dno, dostaneme ránu. Neznamená to konec, protože procitneme. Ale jakmile jsme na dně, najednou přijde pocit klidu, že už se to stalo, největší obavy se naplnily. A tehdy si člověk uvědomí, že už může být jen lépe a je třeba pro to začít něco dělat.
Překonávání sama sebe na každém tréninku je pro mě životní lekce, která se neustále opakuje. Je zvláštní, že při tom okamžiku cítím bolest ve svalech i na duši, ale neustále si opakuji důvod, proč jsem začala. A v momentě, kdy odcházím z tělocvičny, jdu s hlavou vztyčenou, cítím hrdost a sílu. Někdy si připadám až nepřekonatelně. Proč? Protože jsem opět zvládla těžkou hodinu, další životní lekci. A díky tomu všemu jsem si uvědomila, že mě nikdo nepřijde zachránit, že to je jen o mně. Můžeme vnímat sílu a energii z okolí a věcí, které máme rádi, ale pořád to je hlavně o nás samotných. Je to stoprocentně moje zodpovědnost.
Je tedy důležité si najít něco, co je pro nás výzvou, něco, co nás činí silnějšími. Pro někoho to může být bojový sport, pro druhého to může být čtení knih nebo zpěv. Ale jakmile to najdeme, zlepšujme se.
Změňme náš postoj, přestaňme si říkat, že jsme na dně a řekněme si, že rosteme, posouváme se, a společně sledujme, jak se náš život mění k lepšímu.
Já jsem to poznala – díky bojovým sportům.
Autorka: Bc. Světlana Kratochvílová
Text neprešiel jazykovou úpravou